|
Protože se věnuji agility již 6 let s naší Sisi, která se mnou běhá spíše proto, že to baví její paničku,
toužila jsem po psu, který by radostně běhal závoreň se mnou. Kdybych bydlela sama, nebyl by to problém, já
"však" sdílím domácnost se svou rodinou a s tou jsem se musela dohodnout. Nějakou dobu to sice trvalo, ale
nakonec souhlasil i můj muž a já začala hledat plemeno, které by bylo vhodné nejen pro agility, ale i pro mou
rodinu a panelový byt. Soustředila jsem se na ovčácká plemena a mezi nima jsem našla úžasného pyrenejského ovčáka.
Na jaře roku 2007 jsme jeli s mým mužem k paní Dybové do Bohumína, abychom si o nich popovídali a podívali se na ně
"na živo". Hned jsme si u ní zamluvili štěně, které se mělo narodit z očekávaného krytí. Chtěla jsem plavou fenku
s dlouhým ocáskem. Narodila se však pouze černá štěňátka. No a protože černý pejsek se špatně fotí (kdo zná mého
muže, ví o čem mluvím), tak jsme si černé štěňátko nevzali.
Začala jsem hledat tedy jinde, a to v zemi původu -
ve Francii. Nebylo to jednoduché. Pokud už jsem narazila na chovatelskou stanici, kde měli štěňata, tak všechny fenky
už byly zadané. Až jednou se na mě usmálo štěstí. Našla jsem si chovatelskou stanici, kde se zrovna narodila štěňátka,
z toho jedna fenka. Spojení se mi celkem líbilo, s paní chovatelkou jsem se domluvila a složila jsem zálohu na její
účet ve výši 300 EUR. Všichni jsme se na ni moc těšili a plánovali jsme dovolenou ve Francii, kdy bychom si na zpáteční
cestě vyzvedli malou Clémentine a jeli bychom domů. Čtrnáct dní před odběrem štěňátka mi však paní chovatelka psala,
že fenečka nemá korektní skus, takže by nebyla do chovu. Nabídla mi však další spojení, které se mi líbilo ještě více.
Řekla jsem tedy, že počkám. Narodily se ale dvě mrtvé fenečky a dva pejsci. Z třetího spojení se narodilo pět kluků.
Rezervaci jsem tedy u paní chovatelky zrušila a požádala o vrácení zálohy. Napsala, že mi ji pošle. To bylo v prosinci.
Po dlouhém dopisování s paní chovatelkou mi v srpnu následujícího roku vrátila zálohu zpět.
Už v prosinci jsem se dívala na stránky paní Dybové a zjistila jsem, že opět očekává štěňata. I když jsem věděla, že
kryla opět černým pejskem, za podpory svého muže jsem ji zavolala. Tušila jsem, že se narodila pouze černá štěňata,
ale byla jsem s tím smířená. Paní Dybová byla velice vstřícná a přesto, že jsem před půl rokem zrušila rezervaci, zamluvila
jsem si u ní černou fenku s dlouhým ocáskem (narodily se dvě). Byli jsme se na ně podívat, domluvili jsme si podmínky
a já očekávala den, kdy budou mít štěňátka sedm týdnů a já si budu moci odvézt svou fenku domů.
Ten den nastal 8.2.2008 a my vyrazili směr Bohumín. Nebudu tady rozebírat, jak je těžké si vybírat štěně. Musím říct,
že si spíše štěně vybralo mě. Byla od začátku velice vstřícná, hravá a vůbec se nebála. Takže nakonec máme doma černou
kuličku s přirozeně krátkým ocáskem. :-))
Corynka je bystrá, hravá, velice živá a učenlivá (až na to čůrání doma). Lidí se vůbec nebojí, je s nimi hned kamarádka,
a s pejsky se pomalu seznamuje. Sisinka svou novou kamarádku velice dobře přijala, od začátku si spolu hrají, i když
Cory má od Sisi jasně vymezené mantinely od - do. Spolu si hrají více méně jemně, zato s Binie (dcera od naší Sisi) jsou
hrátky velice divoké.
Jediný problém, který máme je, že Corynka je trochu citlivější na zvuky. Ale vzhledem k tomu, že bydlíme na sídlišti,
kde se neustále něco děje, její reakce jsou stále lepší. Doufám, že tento problém vyřešíme.
Přestože jsem chtěla původně plavého pyrenejáčka s dlouhým ocáskem a já mám nakonec černou dračici bez ocásku, jsem šťastná
že ji mám. Na barvě přece nezáleží!
|
