|
Na Vánoce roku 2000 do naší rodiny přibyl pejsek, fenka
tibetského španěla vlastním jménem Azah-Mi Divoký plamínek. A protože se
tvářila jako princezna, tak jsme ji začali říkat (stejně jako její chovatelé) Sisi.
Naše fenka je, jako většina
tibeťáků, rezervovaná vůči cizím lidem a působí dojmem plachosti, když si ale
hlídá své území, probudí se její sebevědomí a statečnost.
Na naši první výstavu
jsme jeli, když měla jeden rok, a to zcela nepřipraveni. Nedopadli jsme
moc slavně; Sisi totiž nechtěla ukázat zuby. No, ale
všechno zlé bylo k něčemu dobré. Seznámili jsme se tam totiž se slečnou, která se svým
tibeťáčkem cvičí agility. A když jsme se na jaře příštího roku zašli podívat na jedny menší
závody, abychom zjistili, co to vlastně agility je, byli jsme nadšeni a hned
jsme se přihlásili do kursu pro začátečníky.
S výcvikem agility započala i výchova naší
fenky k poslušnosti. Začátky nebyly jednoduché. Na první hodiny chodila
s ocasem staženým mezi nohama, utíkala z prostoru cvičáku
a že by přiběhla na zavolání, tak to ani náhodou. Dnes se ale na naše pravidelné
tréninky těší. Stačí říci: „Sisi, jdeme cvičit!“ a máte vidět, jak začne skákat
a vyvádět. Věnujeme se ale nejen agility; naše fenka s
námi chodí po horách, ráda se vozí na kole v košíku a mimo jiné umí
uběhnout i několik kilometrů vedle kola. Naučila se i pár prvků z nového sportu
tanec se psy.
Zároveň s výchovou a
výcvikem agility jsme se připravovali i na výstavy. Protože Sisince
z plachosti přece jenom něco zůstalo a exhibicionismus je jí cizí, „nelámali
jsme to přes koleno“ a šli jsme jenom na pár výstav, abychom ji připravili na
bonitaci. V Brně (2/2003) byla výborná 2, získala Res CAC,
v Ostravě (4/2003) výborná 1 a na klubové výstavě v Libochovicích
(5/2003) výborná 3. Tam jsme ji zároveň nechali úspěšně odbonitovat, takže naše
fenka je chovná a dnes již má odchované dva vrhy.
|
